Sezení v těchto křeslech pro mne bývalo vysoce rizikovou záležitostí - měla jsem obavy, že opěrky (jsou to stará křesla) nevydrží tlak, jaký je na ně při mém sezení vyvíjen, a ulomí se, čímž by se třeba mohlo rozpadnout celé křeslo, a i kdyby ne, bez opěradel by to už jaksi nebylo to pravé ořechové (jednou se pode mnou rozložilo sedátko na balkóně naší sousedky).

Leč dnes to vypadalo jinak - do křesla jsem se pohodlně vešla! Nemusela jsem se obávat zřícení!

To jsou právě ty maličkosti, které člověka potěší, na kterých vidí, že kila mizí, i když běžně od pohledu to třeba ještě tak moc znát není.